Tvrdost brusného kotouče

Tvrdost brusného kotouče je odpor pojiva kotouče, který působí proti vylomení brusného zrna.

Tvrdost pojiva řezacího nebo hrubovacího kotouče může být ovlivněna a nastavena použitou umělou pryskyřicí i přimíchanými plnivy. V souladu s DIN ISO 525 se tvrdost pojiva řezacích a hrubovacích kotoučů označuje písmenem jako doplněk k typovému označení. Rozsah označení je od „A“ (nejměkčí) do „Z“ (nejtvrdší), tzn. čím tvrdší je pojivo, tím vyšší je pozice příslušného písmena v abecedě.

Zásadně pro volbu optimálního řezacího popř. hrubovacího kotouče pro konkrétní případ použití platí, že pojivo použitého brusného prostředku by mělo být o to měkčí, čím tvrdší je opracovávaný materiál.

Pokud uživatel zvolí příliš tvrdé pojivo, nebude opotřebované, tupé brusné zrno v pracovním procesu z nosného materiálu vytrženo; následkem je rychle klesající agresivita kotouče. To může vést k přehřátí řezného okraje a tím k zesklovatění kotouče a kompletní ztrátě řezných vlastností.

Pokud uživatel zvolí velmi měkké pojivo, profituje z vysoké agresivity brusného nástroje, protože se k použití dostává stále znovu čerstvé zrno, a tím kratších dob opracování. Současně však velmi měkké pojivo vede také ke zvýšenému opotřebení nástroje a tím k menší životnosti.

Vhodné výrobky

Zpět k znalostem o broušení